17 ... Úspěch s Camillou

Nevypadalo to dobře. Projekt Snídaně ala Manet  Monetovi selhal a výstava Salonu měla začít už za několik týdnů. Co se dá za tak krátkou dobu stihnout? Jaké téma zvolit?

Monet je dítě štěstěny. Ne že by nebyl stejně pilný jako jeho kolegové, ale o poznání víc riskuje. A přes všechny eskapády se mu nakonec na Salonu 1866 podaří husarský kousek.  Oblékne svou Camille do vypůjčených šatů, natočí svůj model do zvláštního postoje a za pár dnů je na světě náhrada za Snídani. Před porotu Salonu putuje portrét úctyhodných rozměrů 1,5 x 2,3 m s názvem Dáma v zelených šatech.

Nejen, že je obraz přijat. Mezi návštěvníky vyvolá obrovský ohlas. Kritici neúnavně chválí, jak se malíř vypořádal s leskem hedvábí. Srovnávají autora se starými mistry, obraz jim dokonce připomíná slavné látky benátského malíře Veroneseho. „Jen se podívejte na ty šaty“, chválí spisovatel Emile Zola, „jsou poddajné a pevné. Měkce splývají, jsou živé, nejsou to žádné šatičky pro panenky, žádný laciný mušelín... Toto je jemné skutečné hedvábí, které se opravdu nosí.“ Kritici obdivují i zvolený postoj modelky. Jakoby na odchodu se letmo obrací k divákovi. Ten prchavý okamžik je na obraze zachycen jak v póze, tak v celém způsobu malby. Zola si dokonce dovoluje napsat: „Skutečně, to je temperament, to je skutečný muž v té bandě eunuchů.“

Tak jak si byl Monet jist, že oslní svou několikaměsíční prací na Snídani, byl nyní překvapen, že tohoto účinku dosáhl svými za pár dní spíchnutými Zelenými šaty. Začal být jmenován jedním dechem spolu s Manetem. „Monet nebo Manet?“ ptal se karikaturista André Gill v časopisu La Lune. „Monet! Ale za Moneta vděčíme Manetovi. Bravo, Monete! Díky, Manete!“

Edouard Manet před plátnem postával také. Přes skřípající zuby si dobrý pozorovatel mohl všimnout i něčeho jiného. Za nějaký čas se Manet rozhodl, že se na tohoto nováčka, jehož dílo je zaměňováno s jeho vlastním, podívá blíže.  Monet nachází ve schránce pozvánku k setkání. Je mu ke cti, že na schůzku do Café de Bade s sebou bere Bazilla, Renoira i Sisleyho. Manet na rozechvělé mladíky zase čeká s Edgarem Degasem,  a tak zcela přirozenou cestou spojují dva menší proudy v jeden silnější. Ten, který v přicházejících 70. letech vytvoří nový malířský směr.

Malou předzvěstí je zatím to, že úspěch na Salonu Monetovi přivádí několik kupců na jiné jeho obrazy.  Je to významná injekce. Nejen finanční. ´Je to ta cesta´, jásá šestadvacetiletý Claude. Figurální malba. Na příští rok je třeba pro Salon připravit opět více postav plenéru. Jako u Snídaně, jen poněkud skromněji, aby to nedopadlo jako posledně. Ale ne zas o moc.

(viz část dopisu Amandu Gautierovi z května 1866)

______________________________________________________________

V roce 1866 namaloval Claude Monet mimo jiné tyto obrazy: