12 ... S paletou do lesa

„Hoši, zdá se mi, že velkým klasickým kompozicím odzvonilo. Scény z normálního života jsou zajímavější.“ prohlašuje  Bazille po jedné ateliérové debatě ve chvíli, kdy je Gleyre z dohledu. Gleyrova velká tolerance se jemu samotného začíná vracet ve zlém. Z výrazů Moneta, Renoira i Sisleyho  je vidět, že s Bazillem vřele souhlasí. Gleyre už nějakou dobu mladíky neskutečně unavuje. Je to konzervativec bez opravdového zájmu o přírodu. Monet se přidává: „Pravda, život, příroda – všechno, co mě skutečně zajímá – pro Gleyra zjevně neexistuje.“

Venku je jaro a studenti jsou v ateliéru jako přidušení. „Vyrazíme někam ven!“ rozhoduje Monet jednoho odpoledne a skupina se okamžitě vydává na nádraží Saint-Lazare. Nemohli si to namířit nikam jinam než do vesnice Barbizon ve fontainebleauském lese několik desítek kilometrů jižně od Paříže. Oblast, kterou dávno před mladíky objevili pařížští výletníci, ale také předchozí generace  jimi obdivovaných  francouzských krajinářů – Millet, Rousseau a Corot.  250 km čtverečních se zvláštní atmosférou:dubové lesy, rozeklaná skaliska, pěšiny v polích, jeleni, laně, divoké kočky. A hlavně skoro pořád pěkné počasí a jemné měkké světlo prorážející koruny stromů.

Konečně svoboda! Ubytovali se v místním hostinci a zůstali tam několik dní. Rozkládali si své nádobíčko každý den včetně neděle, neodrazoval je ani posměch pařížských klouboučnic a švadlen doprovázených svými nápadníky.

Monet se tady v dubovém lese stal nepsaným vůdcem skupiny. Mělo na to vliv jeho charisma vždy dobře vypadajícího mladého muže z lepších kruhů, jeho sebevědomí, s nímž se otevřeně postavil  proti Gleyrovi, a hlavně to, že díky le havreským výletům ve společnosti Boudina a Jongkinda měl s malováním an plein air největší zkušenosti. Bazille v jednom ze svých dopisů domů poznamenal: „Je tu s námi Monet z Le Havru, dobrý krajinář. Je nám velmi nápomocen svými radami.