8 ... Sen o Salonu

Ať už mu Boudin doporučil cokoli, jedno bylo Monetovi jasné. Studium u kteréhokoli z těchto malířů je jenom odrazový můstek k získání absolutoria na prestižní École des Beaux-Arts. Jedině z této univerzity vede dlážděná cesta do Salonu výtvarného umění, každoroční oficiální hojně navštěvované a uznávané výstavy. Kdo totiž nevystavuje na Salonu, jako malíř není znám, svá díla neprodává, vlastně jako malíř neexistuje.

První Monetovou zastávkou se nakonec v zimě r. 1859 stává ateliér Suisse. Suisse je pseodonym malíře, který dříve na Salonu vystavoval a jeho žáky byli například Courbet, Corot či Delacroix. Nyní k němu občas zajdou i absolventi Ecole a tak Monet usuzuje, že potřebné spojení ke svým cílům zde najde.

A dlužno říci, že Monet je úplně jiný student, než jak jsme ho poznali na gymnáziu v Le Havre. Chodí do atelieru už v šest ráno, kdy se otevírá, a pak znovu od sedmi do desíti. Ateliér je velký, bez zařízení, dobře osvětlený, jedno okno s výhledem na Seinu. Studenti mají volnost, pokřikují na sebe, malují antické sochy, utahují si z živých modelů a bafají z dýmek. Monet, ačkoli je veselý a společenský, nenechává se touto atmosférou strhnout. Studuje svědomitě a pracuje s velkým zaujetím. Škoda, že nic z jeho prací na Academie Suisse nedochovalo.

Ovšem pokud jde o malířovu budoucnost, nezapomeňme, že stále sledujeme nikoli odpovědného samostatného mladého muže, ale syna bohatého otce mecenáše, mladíka zcela závislého na měsíční apanáži přicházející z domova.