6 ... Vzhůru do Paříže!

Jaro 1859. Tetiny doporučující dopisy směřují k několika jejím známým – uznávaným pařížským malířům. Otec podává na městskou radu v Le Havru žádost o stipendium pro svého nadějného syna. A k tomu příslib pravidelné měsíční apanáže. Brána do velkého světa. Vše pod jedinou podmínkou: Claude musí absolvovat řádnou výuku v některém z oficiálních pařížských ateliérů.

Ještě před rokem se Claudeovi o něčem takovém ani nesnilo. Je šťastný a slibuje, že bude hodný. Netuší, že pro jeho potřebu dělat věci vlastním způsobem se oficiální studia umění brzy stanou stejnou slepou cestou jako bylo gymnázium v Le Havru. Nyní vidí jen to, že jeho touha se naplňuje. Těžko bychom v celé Francii hledali nadšenějšího mladého muže.

Žádost o stipendium je sice zamítnuta, ale to už je mladý Monet na cestě do tehdejšího hlavního města Evropy. To, co ho tam čeká, je ovšem prvním zklamáním jeho života a políčkem jeho do té doby lehce nabývanému sebevědomí. Jak už to tak chodí v tomto období života, věci nejdou tak hladce jako dřív.